O tom to je...

O tom to je...

Zámecké náměstí

Zámecké náměstí

Teplice celkově

Teplice celkově

konec 17. století, před velkým požárem města
Tržní náměstí

Tržní náměstí

při vzniku ČSR
Šanov r. 1806

Šanov r. 1806

Tempel

Tempel

Židovská synogoga v r. 1900
Vítejte na stránkách, věnovaných starým fotografiím, historii a zašlé slávě Teplic.
Dříve proslulého města, známé po celé Evropě pod přezdívkou "Malá Paříž", nebo také "Salon Evropy".
000855-Kolostujovy vezicky s krytymi chodbami.jpg
Kolostujovy věžičky s chodbami a bránou

Do dnešní doby se zachovaly renesanční Kolostujovy věžičky i barokní kostel za nimi. Vše ostatní, co na kresbě malíře Heinricha Banka vidíme, již dávno patří jen a jen zmizelé historii starých Teplic. Obraz nás přenáší do časů, kdy ještě stála jedna ze čtyř městských bran zvaná Lázeňská. Ta odělovala vnitřní město od zdejšího předměstí, neboť Teplice dlouho obklopovaly středověké hradby.

Nad bránou spatříme také někdejší dřevěnou krytou chodbu, kterou postavili ještě majitelé teplického panství - Vchynští na konci 16. století. Chodba vedla od umělé jeskyně na vnitřním zámeckém nádvoří ke Kolostujovým věžičkám, odkud jedno křídlo odbočovalo ke kostelu, druhé postupovalo podél jeho průčelí a nad bránou dál k Dámským a Knížecím lázním. Po vzniku původní budovy Panského domu byla chodba prodloužena až k ní. Chodba spojovala zámek se všemi vrchnostenskými lázněmi, aby panstvo a jeho hosté nemuseli přecházet nekrytým prostranstvím. Tato výlučně soukromá komunikace byla pro tehdejší uživatele velmi výhodná, ale když lázně, bránu a chodbu poškodil v roce 1793 velký požár, k její obnově již nedošlo.

Z lázeňského předměstí se nacházel volný přístup k Zámecké zahradě, kde se obvykle nacházelo množství lidí. Proto se tady usadili kramáři, neboť se jim naskytoval dobrý odbyt pro jejich zboží. V pozdější době, kdy Teplice již získaly pověst elegantních lázní, se pouliční prodej na takto exponovaném místě nejevil nejvhodnější. Proto také po roce 1805 vystavěl Jan Clary-Aldringen u zdi kostela úhledné malé domky s obchůdky, označovanými po francouzsku jako boutique. Z nich se také vyvinulo dnešní pojmenování butik. Tehdejší místní lidé jim však říkali krámky. (Př)
Ptačí schody.jpg
Ptačí schody

Po odstranění městských hradeb na konci 18. století začal s příchodem 19. století také nový rozvoj pro klasicistní výstavbu Teplic. V místech pod děkanským kostelem svatého Jana Křtitele vznikla nová ulice domů, která nesla přiléhavé pojmenování Kostelní. Na jejím horním konci pak vznikla vstupní brána do Zámecké zahrady, která bývala přes den otevřená pro Tepličany i lázeňské hosty, ale na noc se zamykala. Brána s tepanou kovovou mříží zde stávala po celé 19. století až do poloviny století dvacátého.

V blízkosti brány se nacházely renesanční Kolostujovy věžičky s dvojitou střechou a také Ptačí schody, které už v 17. století spojovaly menší zahradu a nádvoří zámku s dolejší částí, kde stával domek pro zahradníka a pro chov ptactva. V 18. století dům prošel úpravou fasády a rovněž došlo ke zřízení nové voliéry.

Okolí u vchodu do Zámecké zahrady prošlo zásadními změnami až teprve po druhé světové válce. Zástavba v Kostelní ulice směrem k Lázeňskému náměstí byla zbourána a vstupní brána brána do Zámecké zahrady odstraněna. Celý velký prostor se tak uvolnil, otevřel a byl přeměněn v park. Ptačí schody se později staly místem konání nejrůznějších koncertů, estrád a dalších slavností.

Dalšími úpravami pak prošly Kolostujovy věžičky, bývalý dům zahradníka, voliéra i s okolím v osmdesátých letech 20. století, přičemž v doposud nijak nevyužitých prostorách vznikly vhodným způsobem začleněné restaurační a vinárenské podniky, které slouží Tepličanům i četným lázeňským hostům dodnes. Kresba z 19. století zachytila tehdejší poklidný čas u půvabných Kolostujových věžiček, Ptačích schodů a na malém stupňovitém prostoru, což vytvořilo z tohoto místa nejmalebnější část lázeňských Teplic.

iTeplice.cz
Čt 12. únor 2015, 00:47:51 CET
addax1
Stránky spravuje (obsah a design):
Jan Addax Hečko
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one