Narůstající kulturní život v Teplicích už v polovině 19. století vyvolal potřebu nové divadelní budovy. Iniciátorem výstavby nového divadla byl především teplický radní Dr. Franz Stradal, který tuto myšlenku vytrvale prosazoval. O výstavbě nového divadla rozhodlo zastupitelstvo v květnu 1871. Pro tento účel byla vytvořena komise, která absolvovala exkurzi po 16 nových divadelních budovách po celém Německu a Rakousku, na jejímž základě byl sestaven požadovaný stavební program - činoherní sál s 800 místy a dvěma galeriemi a bufet s přístupem na terasu, spojenou s lázeňským parkem.
Projekt na divadlo byl vybrán formou vyzvané soutěže, jejíž uzávěrka byla stanovena na 30. 12. 1871. Ze tří vyzvaných architektů však včas svůj projekt doručil pouze jeden - B. Schreiber. Později dodal projekt i teplický architekt Adolf Siegmund.
Občas narazíme na informaci, že autory návrhu divadla byli architekti Josef Turba a Josef Zítek. Ve skutečnosti však působili pouze jako porotci v soutěži a doporučili právě Schreiberův projekt k realizaci.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. 5. 1874 představením hry Heinricha Laubeho "Die Karlsschüler".
Teplice tak obdržely výstavní budovu v novorenesančním slohu. Přízemí bylo členěno bosáží a v hlavním průčelí do Královské třídy byla umístěna vysoká sloupová lodžie. Dominantou budovy byla provazištní věž nad jevištěm. Před jižním průčelím se nacházela oblíbená prostorná terasa se schody z parku. Hlediště mělo nakonec pouze 563 míst k sezení. Divadlo sloužilo 45 let, v noci na 1. září 1919 jej požár zničil natolik, že bylo rozhodnuto o jeho demolici a výstavbě divadla nového podle návrhu Rudolfa Bitzana.
Schreiber navrhl kromě teplického divadla i Albertovo divadlo v Drážďanech, které se mu architekturou velmi podobalo.
(zdroj: www.teplice-teplitz.net)
Požár divadla:
Staré městské divadlo v Teplicích z roku 1874 zachvátil roku 1919 velký požár. Vznikl v jevištním prostoru a rychle se šířil i do hlediště. Nakonec vyhořela celá budova s výjimkou kavárny, takže po požáru zůstaly jen holé základní zdi.
Poměrně dlouhou dobu zůstávalo tajemstvím, co vlastně bylo příčinou požáru městského divadla. Trvalo to plných pět let, než došlo k překvapivému odhalení pachatele. V teplické kronice se o této události dá dočíst, že po určitých nejasných narážkách ne sebe sám upozornil, a tím se stal hlavním podezřelým, jistý muž z Trnovan. Když se do této záležitosti vložila ještě policie a podezřelého začala vyslýchat, pachatel se skutečně přiznal.
V noci z 31. srpna na 1. září 1919 měl tento muž z Trnovan jako výpomocný požární strážce projít divadlem a odpíchnout kontrolní hodiny na půdě provaziště. K hodinám přišel v 0.30 hod. po půlnoci a když kráčel po můstku, který vedl k hodinám, měla se údajně následkem výbuchu špatného paliva uvolnit dvířka jeho lucerny, přičemž hořák vypadl ven. Hořící olej se rozlil po můstku a odtud na oponu, která začala okamžitě hořet. Strážce se marně namáhal oheň uhasit, a proto vyrozuměl druhého hlídače směny a podal též zprávu nočnímu vrátnému. Druhý hlídač sice zavolal hasiče, avšak bylo již příliš pozdě, neboť požár se v divadle rychle šířil. Po této nešťastné události hlídač dál raději ze strachu mlčel, avšak po určité době mu nedalo svědomí pokoj, a tak se raději přiznal.Objevila se však i další nepodložená verze, podle níž bylo divadlo zapáleno úmyslně z popudu stavební firmy Lederer a Bloch. Nebýt pro hudební a kulturní Teplice této tragické události, nikdy bychom v našem lázeňském městě neměli současnou budovu Krušnohorského divadla, které vzniklo na troskách vyhořelého divadla.Tato nová budova si v roce 2014 připomněla již 90. výročí svojí existence.
Hořící střechu divadla spatříme na snímku z roku 1919. Dramatické okamžiky požáru byly pořízeny směrem od lázeňského parku, odkud spatříme východní část budovy i s bývalou kavárnou.Právě kavárna patřila k jediným částem divadelní budovy, která byla požárem poničena nejméně, na rozdíl od ostatních částí, které požáru zcela podlehly.
(zdroj:iteplice.cz)
