O tom to je...

O tom to je...

Zámecké náměstí

Zámecké náměstí

Teplice celkově

Teplice celkově

konec 17. století, před velkým požárem města
Tržní náměstí

Tržní náměstí

při vzniku ČSR
Šanov r. 1806

Šanov r. 1806

Tempel

Tempel

Židovská synogoga v r. 1900
Vítejte na stránkách, věnovaných starým fotografiím, historii a zašlé slávě Teplic.
Dříve proslulého města, známé po celé Evropě pod přezdívkou "Malá Paříž", nebo také "Salon Evropy".
Hradiště.jpg
Tvrz postavená na ostrohu, pod nímž protéká řeka Bílina, a proti ní stará slovanská ves s kostelem, připomínaným ve 14. století a barokizovaným v r. 1691. Přirozená krása krajiny, kultivované lidskou rukou do harmonické souhry s architekturou, je na pohlednici podtržena matným pozadím kopců Českého středohoří a výraznou členitostí terénu. (kol. r. 1910)

Hradiště (Ratsch) - 230 m n. m. - Již v době bronzové se v této oblasti pěstoval dobytek - vepř, ovce, koza a pes, kostry se našly v Hradišti a nedalekých Lhenicích. První zpráva ale pochází z r. 1352. Zdejší kostel sv. Vavřince stojí na svém místě už asi 600 let. Postaven byl gotický, ale dnešní podoba je dána přestavbami z let 1691 a 1769 a je spíše barokní. V r. 1527 tu byl vysvěcen zvon o průměru 91 cm s nápisem „Soli deo et honor et gloria in sempiterna Anno MDXXVII“, tento však již v kostele nenajdeme, byl za 2. světové války rekvírován. Protože je nápis latinský, dá se předpokládat, že v té době bylo Hradiště katolické. Na ruinách původního, husity zničeného kostela, postavila kostomlatská vrchnost (pod níž Hradiště tehdy patřilo) nový kostel. Dle letopočtu na zvonech (již se zde nenalézají) usuzuje Franz Sitte, že se tato stavební činnost uskutečnila v r. 1528. Svědky panování „kostomlatských“ jsou do současnosti 2 náhrobky s nápisy. Jeden patří Kateřině z Kostomlat a Vřesovic († 1. 11. 1552) a druhý Kateřině z Kolovrat. První je pískovcový, rozměrů 98 x 169, s nápisem: „Paní Kateřina z Kostomlat a Vřesovic zemřela 1552 v sobotu po svátku svatého Šimona a Judy“. Kolovratský náhrobek je rovněž pískovcový, rozměrů 94 x 170, avšak velmi poškozený a nápis téměř nečitelný.
Pobělohorská doba je i na Teplicku charakterizována nedostatkem kněžstva, a proto byly i zde farnosti neúměrně spojovány a tak byly obtížně spravovány. Soustřeďovaly se okolo měst a klášterních kostelů - tzn. Farnost duchcovská, bílinská, světecká, krupská aj. Tak např. v r. 1635 spravoval teplický farář Adam Proch současně Novosedlice, Bořislav, Rtyni, Hradiště, Roudníky, Modlany. Teprve od 60. let 17. století docházelo k opětovnému rozčleňování farností a ke vzniku nových. Protireformační tlak je na Teplicku zřetelný v r. 1624, kdy museli odejít z kraje protestantští pastoři - Georgius z Teplic do Pirny, bořislavský Longolius a pastoři z Krupky a Hrobu. Po „Bílé Hoře“ byla bořislavská farnost spravována ze 4 kilometrů vzdálených Řehlovic, o 4 léta později si ji však musel „vzít na starost“ teplický administrátor. Jelikož v roce Valdštejnovy smrti (1634) obdržel od císaře Ferdinanda teplické panství jeho dvorní rada a polní maršálek Jan hrabě z Aldringenu, přechází i patronátní správa kostelů v Bořislavi, Hradišti a Rtyni na tento šlechtický rod. Do nich nadále dochází kněží z Teplic. V r. 1656 koupila církev od Filipa Trybštejna ve Rtyni dům ke „školním účelům“ („zu Schulwecken“). Jako misionář působil v Bořislavi a okolí v r. 1660 P. Kryštof Eucharius. Následujícího roku oddělil hrabě Jan Marek z Aldringenu Bořislav od teplické farnosti, učiniv ji samostatnou a spojil bývalé farnosti v Hradišti a Rtyni s Bořislaví.
V době řádění morové epidemie působil v Bořislavi „Weltpriester“ Andreas Aumayer, vynikající svou láskou k Bohu a bližnímu, jenž stál v těchto těžkých dnech věrně u svých nemocných a umírajících farních dětí. Jako oběť svého kněžského povolání zemřel, nakaziv se morem, 13. 9. 1680, přibližně v 9 hodin večer. Vděčná farní obec jej pochovala na hradišťském hřbitově za hlavním oltářem. na jeho pomníku byla vytesána svíčka a velmi přiléhající nápis: „LUCENDO ALIIS CONSUMOR“ („Svítě jiným, sám jsem pohlcen“). Náhrobník je nezvěstný, nepodařilo se jej najít, je možné, že je nenávratně zničen.
V r. 1686 přišel na místo faráře Pavel Antonín Weigel, pocházející z Českého Krumlova. V předchozím působišti byl domácím kaplanem biskupa Jaroslava ze Šternberka. R. 1689 nechal postavit žalanský sedlák Jan Svoboda na své náklady kapli. Malá stavba se však na žalanské návsi nedochovala - byla zbořena v 19. století, nahrazena velkou kaplí sv. Fabiána a Šebestiána. O 4 léta nato došel přestavby tehdy již jistě velmi zpustlý vavřinecký kostel v Hradišti. R. 1733 nastoupil do Bořislavi mladý farář Jan Tittl z Přítkova u Teplic, jenž byl instalován na svátek svaté Kateřiny. Působil v podmilešovském ovocnářském kraji téměř 30 let, 9. listopadu 1761 upadl na zpáteční cestě ze Rtyně do Bořislavi nedaleko potoka raněn mrtvicí a zemřel. Ještě téhož roku převzal farnost P. Jiří Liebsch z České Kamenice. Jeho dílem bylo rozšíření kostela v Hradišti a vybudování nové dřevěné věže. Matriky jsou v Hradišti a Bořislavi vedeny od r. 1762.
Další zajímavostí je bývalá tvrz (Špýchar) prvně zmiňovaná k roku 1531, objekt je v soukromém vlastnictví.

(zdroj: http://www.ukp98.cz/polabi/labe/obce/tp/hradiiste.htm)

Kostel svatého Vavřince v Hradišti
Barokní kostel z roku 1691, přestavěn 1769, úpravy 1936–37. Postaven na místě staršího předchůdce (dochován renesanční náhrobek Kateřiny Kostomlatské z Vřesovic, datovaný 1557) na výšině ve východní části vsi. Jednolodní s odsazeným presbytářem, bedněná věžice za barokním štítovým nástavcem. V lodi necková klenba, v pravoúhlém presbytáři placka s freskou poslední večeře zřejmě z roku 1769. Dřevěná kruchta. Kolem bývalý hřbitov obklopený kamennou zdí, silně zarostlý. V průčelní věži se nachází vzácný zvon z 15. století, který je nejstarším zvonem na Teplicku.
Kostel sv. Vavřince v Hradišti
Kostel sv. Vavřince v Hradišti
1920

1920

Bžany
Stránky spravuje (obsah a design):
Jan Addax Hečko
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one