V dobách, kdy staré Teplice byly ještě sevřeny středověkými hradbami, stávala v prostorách mezi dnešní restaurací Slávie a poštovním úřadem jedna ze čtyř městských bran, která se nazývala "Lesní". Právě tou se z centra města vyjíždělo severním směrem do krušnohorských lesů na Dubí, takže podle toho obdržela ulice i své pojmenování Dubská. Nedaleko za hradbami se kdysi rozkládalo jen pole zvané Literátská dědina. Výnosy z něho šly totiž ve prospěch literátského a zpěváckého bratrstva, které v Teplicích působilo již od 16. století až do doby císaře Josefa II. na konci 18. století.

V letech 1876 až 1878 v místech pole Literátská dědina postavil A. Siegmund svůj rozlehlý dům, pojatý ve stylu dřívější německé secese a nazval jej podle staré tradice "Muzikantský dvůr". V horních partiích na balustrádách zdobily dominantní budovu figury muzicírujících dětí a na štítu nahoře socha Orfea s lyrou. Před výstavným domem, kde se nacházela křižovatka původních cest, pak vzniklo malé náměstíčko, odkud z Dubské ulice odbočovala silniční komunikace do Školní a pak také do Spojenecké ulice. Na snímku z roku 1910 spatříme Muzikantský dvůr ještě v plné původní kráse i s přilehlou Dubskou ulicí. V domech vlevo se nacházely dílny, autodílny i tiskárna. V jednom pak má svoje tradice i autoškola. V pozadí Dubské ulice dohlédneme ještě bývalý železniční přejezd se závorami, který dosloužil v padesátých letech 20. století, když se na něm dvakrát po sobě staly dvě velmi těžké srážky městských autobusů s vlaky.

Samotná vznosná budova Muzikantského dvoru, v jejíž přízemní části byla umístěna kavárna s cukrárnou a mnohem později po druhé světové válce zase prodejna Lověny, pak ve druhé polovině 20. století stále více chátrala, až se z ní stala takřka ruina, ohrožující své okolí pádem zdiva, cihel, kamenů a zejména střešních částí, které se stále více propadaly. Rozlehlý objekt pak byl nabídnut k odprodeji a po dalších dlouhých létech se dočkal začátku náročné rekonstrukce.

(zdroj: iTeplice.cz)