Ke starému centru Teplic patřila oblast mezi Alejní, Zelenou a Dlouhou ulicí. Mezi těmito téměř rovnoběžnými ulicemi vznikala zástavba po požáru Teplic a po odstranění původních středověkých bran hned od počátku 19. století.
Tehdy se zde začalo ve zcela jiných tradicích utvářet město s jedno až třípatrovými stavbami prostých, ale uměřených tvarů, se střešními hřebeny souběžnými s ulicemi, které doplnily nebo zcela nahradily starší stávající domy. Na tehdejší dobu se tak Teplice mohly pochlubit skutečně nejen moderní výstavbou, ale rovněž dlážděnými ulicemi, olejovými lucernami pro chodce i první policií k zajištění pořádku a bezpečnosti.
V Alejní ulici, která se táhla v linii části bývalých městských hradeb, jste mohli spatřit spíše domy strohých geometrických forem, ve kterých se usazovali hlavně řemeslníci a živnostníci, drožkáři i výrobci lihovin. Přibližně uprostřed Alejní ulice odbočovala krátká ulička směrem do centra. Jmenovala se Zahradní a došlo se po ní do vedlejší souběžné Zelené ulice.
V Zelené ulici se nacházelo několik hostinců a koloniálních obchodů, pekařství, opravna a ladění klavírů i další služby. Ve dvorních traktech pak měli své dílny drobní řemeslníci. Rušno tu bývalo zejména při týdenních trzích, kdy trhovci obsadili prakticky celou ulici. Zelenou ulici s rovněž rovnoběžnou Dlouhou pak spojovala ulice U masných krámů, ve které se původně nacházeli řezníci. Tou se došlo do Dlouhé ulice v prostorách, kde stával na rohu hotel Centrál. Dlouhá ulice patřila k ještě rušnějším, výstavnějším a okázalejším, než ulice Zelená. Zde stálo po každé straně 21 domů, v nichž se nacházelo množství obchodů, hotelů, restaurací i dalších zařízení pro chod života rušného lázeňského města. Zatímco Zelenou ulicí nebyla nikdy vedena městská doprava, Dlouhá ulice patřila k dopravním tepnám, neboť tudy projížděly nejen četné kočáry, dostavníky a poštovní korby, ale po dobu šedesáti let od roku 1896 do roku 1956 také tramvaje.
V dobách po druhé světové válce se domům ve jmenované oblasti dostávalo stále méně péče, a tak všechny ulice začaly stále více chátrat. Lepší než nákladné opravy se tehdy jevilo raději postupné odbourávání některých domů, až bylo rozhodnuto o úplném zániku celé staré zástavby. Od druhé poloviny padesátých let se začala také stále více přesouvat dopravní obslužnost z Dlouhé do Alejní ulice a celá zastavěná oblast postupně dožívala. Zelená ulice padla za oběť přestavbě centra Teplic ještě dříve než ulice Dlouhá, a to již po roce 1965. Do poloviny sedmdesátých let však zmizela jak celá Zelená, tak i značná část Dlouhé ulice. V místech rozvalin a staré suti tak vznikala velká vybouraná oblast, která se vzápětí stala jedním velkým staveništěm.
Za posledních třicet let prošla oblast mezi Alejní, Zelenou a Dlouhou ulicí radikálními proměnami a vznikala tady fádní panelová výstavba, která by se možná hodila někam na okraj města, ale rozhodně ne do blízkosti lázeňské zóny.
Obrázek malíře Karla Kupky zachycuje ještě domy v Zelené ulici v době těsně po druhé světové válce.Jejich zbouráním pak Teplice ztratily kus své nenapodobitelné a svérázné tváře starého města.
(zdroj: iTeplice.cz)
